Rodila jsem v Neratovicích před necelými dvěma roky. Tuto porodnici jsme si vybrali, protože jsme měli na ni dobré reference a při osobní návštěvě se mi líbil jak přístup sestřičky, která mi ochotně vysvětlila, jak u nich porod probíhá, ukázala porodní sál i pokoje; také se zamlouvalo, že je to menší nemocnice, takže prostředí vyloženě nemocničně nepůsobilo, byl tam klid a nebyla to taková obrovská nemocnice typu Motol, kde je jednen porod za druhým jako na běžícím pásu (samozřejmě při vší úctě, Motol je jistě velmi profesionální pracoviště). Žádné komplikace se neočekávaly, takže mě nevadilo, že nemají úplně veškeré vybavení k péči o problematická miminka.

Nemohu říci, že bych byla vysloveně nespokojena, ale nemohu se přidat ani k těm oslavným příspěvkům, které Neratovice bez výhrad chválí.

Ve stručnosti:
- během první doby porodní se o mě vůbec nikdo nezajímal, nebylo mi řečeno vůbec nic, přijela jsem kolem jedenácté v noci, byla jsme vyšetřena a odvedena na pokoj a to bylo vše, až do rána se o mě nikdo nezajímal (ačkoliv doktor na příjmu řekl, že nad ránem se to narodí), já měla kontrakce, které se zatím daly vydržet, takže jsme na pokoji vydržela
- dopoledne jsem byla opět vyšetřena, na to přišla porodní asistentka a sice mile, ale zcela bez jakéhokoliv náznaku dotazu, zda si to přeji, mě nasměrovala na částečné holení a klystýr, mě obojí nevadilo asouhlasila jsme (ale očekávala bych alespoň otázku, pokud bych nesouhlasila, nevím, jak by reagovala)
- byla jsme odvedena na porodní sál s označením stadardní (žádala jsem při příjmu o nadstandardní, ale bohužel byl v té chvíli obsazen) a "připoutána" k monitoru. Od něho jsme se bohužel odpoutala pouze asi na deset minut, když jsem už opravdu nebyla schopná ležet a bylo mi dovoleno se jít osprchovat a potom na dalších asi deset minut, když už jsem začala být až nepříjemná na personál, protože poloha v polosedě / pololeže byla nesnesitelná a bylo mi dovoleno se postavit; na lůžku mě pak nutili do jediné polohy, potřebovala jsem být aspoň na boku, protože bolest zad mě vyčerpávala tolik, že jsem se obávala, abych měla vůbec sílu nakonec porodit avšak porodní asistentka mi to prostě nechtěla dovolit (stále mě nutila mít dokonce nohy na podnožkách!), nemohla jsem jinak, než ji ignorovat a na bok jsme se prostě přetočila
- než jsem stačila jakkoliv reagovat píchali mi nějaké injekce (otvírala jsme se docela pomalu), z nichž pak jsem měla pocit, jako pod nějakou drogou, mezi kontrakcemi jsme usínala a byla jako opilá, to se mi tedy vůbec nelíbilo, což jsme dala najevo, ale až tak je to nezajímalo
- doktor, který občas přicházel se na mě podívat spolu s dalšími porodními asistentkami (občas mi to přišlo, jako procesí, nechávali i otevřené dveře do chodby...) v závěru mi dost hrubě nakázal, že si lehnu na záda a nohy dám na podnožky a rukama se těch podnožek chytím, jinou alternativu nepřipustil, byla jsme už hodně vyčerpaná, (byly už dvě odpoledne) takže jsem se nezmohla na velké protesty, nakonec možná mohu být i vděčná, neboť jsme se v tu chvíli tak naštvala a dala do toho tolik síly, že se dcerka konečně narodila :-)
- dceru mi sice přiložili na břicho, ale zhruba na tři vteřiny a poté ji na minimálně hodinu odnesli,
- poradenství s kojením se sestávalo z letáčku, který jsem měla na pokoji na nočním stolku, sestřičky sice občas poradily, ale nějaký extra velký zájem a pochopení pro prvorodičku jsme necítila, vše bylo korektní, ale ne "vřelé", prostě rutina
- většina sestřiček byla slušných až milých a pokud ne, tak aspoň nebyly vyloženě protivné,
- prostředí je příjemné, "domácké"
- s návštěvami nebyl žádný problém, velmi benevolentní přístup v tomto ohledu
- paní doktorka pediatrička byla skvělá!!
Domů jsme šli po čtyřech dnech. Žádné velké problémy, ale ani žádné velké nadšení. V každém případě ale je porod tak osobní záležitostí každé maminky, že věřím, že někdo mohl v Neratovicích mít nádherný a krásný zážitek.