Lído, to co píšeš, by se asi dalo použít na děti, které mají špatné návyky. Částečně ten náš "holomek" nějaký ty návyky má. ale např kolem jeho 8měsíce, kdy všichni radí "osamostatňovat" dítě tím, že usíná samo apod, jsme tohle zkoušeli. Několik večerů usínal sám. Nebylo možné za ním chodit po několika min., protože to pak řval ještě hysteričtěji. Vydržel řvát z plných plic i 1,5hod. Pak usnul a do hod. byl zas vzhůru a začalo o nanovo. Nehledě na to, že byl většinou pokaděný. A když se mu podařilo v necelém roce vylézt několikrát z postýlky a žuchnout na zem, tak jsme to vzdali. Díky Bohu se mu nic nestalo. V té postýlce je 55cm výška šprušlí. V té době měřil asi 74cm. Musel se urputně snažit nahoru vyšplhat. Takže beru tyhle zaručené rady s hodně velkou rezervou.
A my máme 1+1, když bude jedno dítě řvát, vzbudí druhé a ke dveřím to máme od Nikové postýlky 75cm. Tak to můžu pár dní přeskočit. A navíc v noci spíme v jedné místnosti všichni a manžel a Nik děsně chrápou. A mluví ze spaní - někdy se i zvednou a křičí. Pochybuju, že je to špatnými návyky.....