Táta mi dávno zemřel, někdy na něj myslím, spoustu věcí jsme nestihli.
S mámou jsem v denním kontaktu, jde mi na nervy a zároveň mě dojímá.
Taky mám dospělé děti (ne všechny), jsou hodně rozevláté po světě, nekecám jim do života,nejsou mi lhostejné, ale už je to prostě jiné než když furt natahovaly packy.
I stane se, že si třeba celý den nevzpomenu.