Kamisi, já znám člověka, který školu nesnášel, moc se jí nevěnoval, pod tlakem rodičů tedy nakonec nějak odmaturoval, ale sám říká, že si ze školy nic nepamatuje (myšleno žádné znalosti). Nebýt těch rodičů, asi by také skončil rovnou u lopaty.
Takhle šel tedy do práce až po maturitě, ale samozřejmě záhy pochopil, že život řadového zaměstnance na průměrné středoškolské pozici není nic pro inteligentního dvacetiletého člověka, podobně jako život s lopatou, a šel studovat VŠ.
Někdo k tomu holt musí dojít sám, na ZŠ ještě žádnou motivaci nemá.
Ten, o kterém píši, získal po VŠ výborně placenou práci a našetřil si na to, co skutečně chtěl v životě dělat, takže je konečně spokojený.
Někdy jsou ty životní cesty složité.