Maminka mi umřela před třemi měsíci. Měla devadesát let, já mám sedmdesát. Měla jsem ji doma až do její smrti. Nedá se vypsat, jak to všechno bylo, jak to bylo těžké. Neuměla vůbec projevit své city, nikdy, ani když jsem byla malá. Ke konci už jsem byla já, kdo ji dával spát a přikrýval a hladil, utěšoval.Prostě to, co jsem od ní nikdy nezažila.
Až do konce jsem čekala, že se to změní. Je mi to líto, ale všechno jsem jí odpustila, jen se nemůžu smířit s tím, že už nikdy, nikdy víc.....
Jsem ráda, že jsem se o ni postarala, že umřela doma.