takovou rodinnou symbiozu vám moc závidím.My se museli hned od zač.odstěhvat za bydlením poněkud dál od svých rodičů,kterým to ale v té době bylo celkem šumák,měli prostě svoje starosti a zájmy a tak jsme od začátku se museli spoléhat jen sami na sebe a jsme ted dokonalá samost.boj.jednotka.A třeba moje máti tohle už začíná pocitovat,když ji jde na 80,tenkrát,když jsme se museli stěhovat nic neudělala ani se nestarala např. o to,abych byla už dávno v družstvu a jednou ji tak třeba blíž.Tak ted sklízí,co zasela a jen poslouchá od svých známých,jejichž vnuci bydlí v místě a děti,jak ty se s nima často vídají - nojo,kdo se stará,ten má.