Jo, doma jsem asi rok po škole tak nějak občas přespávala, naši měli malý byt, měla jsem mladší sourozence, který jsem pochopitelně kazila svým příkladem a tak bylo bezpečnější se doma moc nezdržovat. Ale protože jsem tam mohla přijít kdykoli, tak v podstatě mi přišlo normální platit - naši mi stejně vysvětlili jasně, že pětikilo zas není tak moc - to jsem uznala, někde bydlet musím a hledat si něco svého, stálo by to víc.
Když jsem odešla pracovat z domu a doma trávila tak 2 dny v měsíci stylem - ahoj, jsem doma, jak se máte a zas vypadla, protože prádlo a všechno jsem si prala v práci, tak stále jsem vozila to pětikilo na bydlení. Když jsem se pohádala s tátou a přestala jezdit úplně a víc stýkala s lidmi tam, kde jsem pracovala, tak mi řekli, že jsem idiotka, proč platím, když tam nebydlím. Tak jsem našim oznámila, že vzhledem k tomu, že se tam nevyskytuji, tak odmítám platit.
Když jsem otěhotněla, tak budoucí manžel měl zažádáno o byt, já byla na nemocenské, tak mi naši jasně řekli, že tím, že jsem přestala platit, jsem přestala být členem jejich domácnosti, ať se postarám sama. Postarali se manželovi rodiče, vzali mě k sobě - i když jednoduchý to taky nebylo, protože jeho matka mě nesnášela. No nic, aspoň jsem nemusela být pod mostem.