Tak termín "poctivec" vnímám toho, kterého třeba cosi nebaví, ale svědomí mu nedá a jde a dře to, protože je přesvědčen, že to tak je správné a musí to tak být. Týká se to spíš gymnázií. Zpočátku synovi vyčítali, že když "na to má hlavu", proč se trochu nesnaží a nemotivuje ostatní k lepším výsledkům. On to nebyl schopen pochopit - má jedničky a jim to připadá málo. Připadalo, oni měli pocit, že má pracovat víc a líp, až bouchnul a pak na ně řval - já nevím, co po mně chcete, nedělám problémy, dělám, co chcete, mám jedničky a vám se to nelíbí. Budete spokojení, pokud se budu dloubat v nose a začnu mít čtyřky?
Popravdě jsem se obávala, že to udělá. Neudělal, ale stálo to hodně vysvětlování na obou stranách.