Úplně nejvíc prostě pohádky, z celého světa, hlavně tedy ale evropské. Němcová a Erben, ale taky různé od Ruska do Irska, od Portugalska do Řecka, absolutně nejvíc bodů by asi dostaly eskymácké v podání Jana Suchla. Líbily se taky různé mýty o stvoření a o "dávných dobách" - jak se lidi dostali k ohni apod., třeba indiánské, ale v původní formě, třeba převyprávěné v edici Mýty a legendy už moc ne, tak chytaly spíš obrázky.

Dcera do pěti let milovala Hobita v comicsovém podání, syn zase Pohádky o mašinkách Pavla Naumana, ty jsou opravdu takové pohádkové, nezaměnit s novějšími stejnojmennými Kahounovými. Ale Kahounovy máme taky, syn ale raději ty o autech. Z moderních Macourkovy pohádky, taky Kocourka Modroočka, ale ten stačil jednou a dost-