Persepolis - neustálé lži, domněnky a pomluvy jakékoli osoby, i když o ní zrovna není řeč, předkládané jako fakta, o něčem svědčí.

O KS tu nepadlo slovo a já ho nezmínila vůbec a Ananta najednou vede svou obvyklou filipiku, která se k ní vůbec nehodí - prostě jak si na něj vzpomene, vybublá to z ní, aniž by to ovládala
Ananta nepohrdá KS, ona ho skutečně nenávidí - jeho osoba koncentruje vše, s čím ona nesouhlasí nebo ji irituje.

Je to fajn pro psychoterapii - mít veškeré frustrace v jedné osobě či věci. Lépe se s tím pracuje, než u rozervaných jedinců, kteří nevědí, kam se otočit dřív