Vážený pane doktore, mám problém jako asi každý kdo Vám Tady píše :(
Mám přítelkyni je jí sedmnáct a já jsem její první vážnější vztah a ona můj taky, chodíme spolu rok a pár dní. Jsem její první muž se kterým se milovala, ale ona již moje čtvrtá. byly to mladické nerozvážnosti a sbírání zkušeností. Nikdy jsme si nelhali v základních věcech (malé lži to jo ale nic co by nám nějak ublížilo) ttakže ví o těch dívkách(mrzí mě to a radši bych vrátil čas, protože vždycky mě uhnali jen na to že jsem byl opilý-žádné viny se však nezbavuji). Ztratilla však ve mě veškerou důvěru. Říká, že mě miluje, ale nedokáže se s tím smířit, jsem z toho vážně nešťastný, protože tak jako ji jsem ještě nikoho nemiloval a nevim jak už jí to mám ríct nebo dát najevo,jsem do ní šileně zamilovaný. Vím,že má chyby a já taky, ale snažíme se poznávat, v poslední době je to,ale zvláštní, protože pořád pláče a prostě mi nevěří, já už fakt nevim jak dál. Má problémy i kolem, otec je šíleně žárlivý a bije její matku, odmalička nemá tátu ráda... poradíte mi prosím jak si u ní získat důvěru,někdy jsem tak bliízko a najednou je všechno jinak, je to strašný pocit, tak strašně ji miluji a nevím jak bych jí mohl pomoci. Dal bych za ni život... děkuji Seb