Jeden můj známý říká, že má rád zvířata, proto žádné doma nemá. Další známý nazývá pejskaře srdcaři. Já jsem momentálně nepejskař, ale psa jsem měla za bezdětna. V tuto chvíli mám pocit, že pro psa není u nás v bytě místo. Při spojení pejskař = srdcař si připadám jako odpad společnosti, nebo-li nemám to správné srdce, abych chovala pejska. Do této situace jsem se dostala pořízením si dítěte. Stal se ze mě snad horší člověk podle mínění mého známého chovatele psa?