Chápu, že je to nepříjemná situace. V mé původní rodině taky bylo zvykem slavit svátky a narozeniny všech. Očekávalo se pozvání a dohodnutí termínu - v současné době jsme částečně pohádaní a nekomunikující, takže to už řešit nemusím, podrobnosti nebudu rozebírat. Můj manžel se nechtěl s některými členy mé rodiny vídat (důvody chápu), nechtěl tedy, aby k nám přišli "slavit" jeho narozeniny. Náprava problému v původní rodině nebyla možná, nefungovala komunikace - např. požádat o změnu některého zaběhnutého zvyku bylo nemyslitelné a vyvolalo to scénu na etapy.

Dlouho jsem to tak nějak šolíchala na všechny strany, dusno se zvyšovalo, nechtěla jsem do to říznout. Časem (v řádu několika let) situace vygradovala a výsledkem je utnutí vztahů. Po tomhle letitém martyriu bych to řešila jinak, v souladu s radou výše v diskuzi: sebrat odvahu a vyříkat si na rovinu i s ostatními členy rodiny, co nechci a jak to je. Asi to bouchne, ale když vidím, jak to bylo u nás, co jsem se natrápila, nohy jsem si strkala za krk a nakonec to stejně dopadlo špatně. Asi je lepší vyložit karty na stůl, ať se každý s tou situací popere po svém.