Yuki, já jsem si všimla, že jsou ženy, které bez problémů berou cizí děti za vlastní....a pak jsou takové ty Matky, co milují svoje, ale cizí jim vadí. To je nehodnotím, že je to jakoby špatně nebo dobře...prostě to tak v sobě mají, je to vrozené.
Ty první mají jakoby "širší srdíčko" i pro ne-vlastní, jsou z nich určitě super učitelky, vychovatelky a tak... a umí i nedělat rozdíly mezi vlastními a nevlastními.
Já třeba kdybych měla "cizí" dítě, budu ho brát za "moje" se vším všudy.
Můj muž cizí fakt nemusí, myslím, že by je netrápil ani nevychovával a neusměrňoval, ale spíš je asi ignoroval. Do vlastních je "zamilovaný" .