kdyby ke mně domů přijel kamarád s dítětem, který se mnou nemá nic společnýho, bydlel by u mě týden, tak bych považovala za naprosto normální, že se děcku bduu věnovat, stejně jako svým. V 5 ůetech už ho nemá věčně v rukách, dcko si hraje i samo, ven můžou sami s tátou, ale pokud jsou doma, tak to není emoční pouto, ale jen a pouze ten fakt, že se děcku věnují všichni, kdo jsou kolem, ta míra závisí na spustě věcí, ale považuju za normální, že si ho každý všímá a to bez ohledu na to, kdo je rodič.

samozřejmě, že předpokldáám, že rodič řeší podstatný věci a to, v čem ten cizí neví, třeba jídlo, zdraví,... zákaldní věci, ale pohrát si s ním může kdokoliv, navíc toto je holka, tak si třeba zakladatelka mohla ráda hrát s panenkama a teĎ jí to nebude vadit, zato tatínek to asi zrovna neumí - takže to beru spíš takto