Může to vědět...spousta holek se zajímá o děti už třeba od 13ti, 14ti, mají je v rodině, u sousedů, kamarádů... nebo si jich jen tak všímá venku, na hřištích a tak.
Člověk nemusí vidět a poznat poprvé dítě až v okamžiku, když se mu narodí.
Měla jsem okolo sebe malé sourozence, a i kdyby ne, chodila jsem třebas hlídat sousedovy malé děti a tak - odmalinka. Protože mě zajímaly, byla jsem s nimi ráda.
Proto říkám, že někdo děti zná a vvyhládává a má rád, a přijme i cizí, někdo až ty vlastní...a cizím nerozumí, nevyhledává je, snad se jim radši i vyhne.

Je možné, že kdyby přítel zakladatelky narazil na takový všeobecně mateřský typ ke všem dětem bez rozdílu, vycházely by s holčičkou bez problémů.
Mám kamarádku učitelku, co vyvdala děcko - tak nějak postupně plíživě přesídlilo k nim napořád - protože se tam cítí doma a přijímáno. Je tam legrace, kamarádka se chová ke svým i cizímu stejně, nedělá rozdíly. Má je i podobně ráda...prostě - bere kluka za svého.
Ale ji milují i její žáčci.
Někdo tohle ale nedokáže nikdy...není tak "nastavený" a naučit se to podle mě nedá.