Čistá mzda dělala necelých 80% hrubé, takže jsme u Tebou zmíněného stropu na nějakých patnácti stovkách. Tehdy nebyly zdaleka tak velké v (legálních) příjmech mezi profesemi, ředitel velkého obchoďáku (což tehdy znamenalo solidní post, takové finančnictví apod. bylo v podstatě okrajové) mohl brát v průměru třeba dvakrát víc než prodavačky v tom obchoďáku. Rozdíly byly jinde: nástupní platy bývaly často relativně nízké, a obecně vzato čím déle člověk pracovat, zvlášť v tom samém zaměstnání, platově si polepšoval. Často ještě výraznější rozdíly mezi čerstvými a dlouhodobými zaměstnanci mohl být v prémiích nebo třináctých platech. Čistá mzda navíc ještě neznamená průměrný příjem, např. přídavky na děti byly reálně podstatně vyšší. Po první léta svého zaměstnání tedy člověk opravdu zvlášť na vyskakování neměl, aspoň pokud by bydlel sám - taky i proto spousta lidí bydlelo do svatby u rodičů (samozřejmě i kvůli dostupnosti bydlení, což se lišívalo místo od místa, přesněji socialistiká výstavba od socialistické výstavby).

A ještě k tomu kafi - káva specielně bývala po celý komunismus, nebo lépe řečeno od války/od okupace/od krize drahou položkou. Nemyslím kávu v pohostinství, ale prostě surovina jako taková, takže pochopitelně ani ta připravovaná v pohostinství nebyla zrovna láce. Káva silně zlevnila po listopadu, když se otevřely hranice, velký balení vakuovanýho kafe byly jedny z prvních věcí, který si lidi blaženě vozili z Vídně apod., a který se prodávaly v takových těch divných obchůdkách s dovozovým zbožím, co se po listopadu vyrojily, takový ty tuzexy bez bonů (4 hlavní artikly: určitý druhy potravin, mj. ta káva - oblečení a boty, nejdřív hlavně džíny a "adidasky", ať to bylo cokoli - elektronika - hračky). Spousta lidí si kupovalo zrnkovou kávu a mlelo si ji samo v obchodech, protože prostě zrnková byla levnější, pamatuju, jak babička měla opravdový kafe jako sváteční-nedělní záležitost a jako věc pro návštěvy, sama pila cikorku, kafe jen tak až po listopadu.