Poté, co jsem tady jedno vážné téma měla před rokem, jsem si dodala odvahu a psycholožku opravdu vyhledala. Dodala si odvahu a zavolala. Ona mě vzala do týdne, takže dlouhé čekání nebylo, ale i ten týden jsem se bála, že mě třeba pošle do háje, že můj problém je sice blbý, ale stalo se to dávno ... nic takového se nestalo.
Přišla jsem, rozbrečela se asi na 5 minut a pak 45 minut mlčela. Vytáhla peněženku, zaplatila, dohodly jsme se, že budu chodit každý týden. Podobně to probíhalo asi měsíc. Nějak jsem vůbec nevěděla, jak někomu cizímu vyprávět o mých starostech. Ona se jen usmála a řekla, že tohle je normální, a až přijde čas, prostě se člověk otevře. Takže bych se nebála a nebála bych se ani toho, že najednou nebudeš mít chuť vůbec nic říct.