Souhlasím s Kudlou, že volný přístup ke vzdělání je dobrá věc. Nejen kvůli tomu že si vybírá každý sám a není za něj vybíráno, ale taky tím, že přihlásit se lze takřka kdykoli, a ne jen v roce absolutoria SŠ, plus že lze studovat v různých zemích (a jde to uznat - už většinou). Tedy by mohlo platit Konfuciovo "pokud je žák připraven, učitel se najde" - čili možnosti jsou, stačí to vzdělání "jen chtít".

Ale zároveň souhlasím s tou omílanou "devalvací" vzdělání v tom smyslu, že co se dřív člověk naučil do těch řekněme 18-19let (tj. do maturity), se dneska učí do cca 22 let (úroveň bakalář). Prostě že doba vzdělávání jako takového se protahuje, ale objem vědomostí si nejsem jistá jestli tomu odpovídá (jako že by logicky měl - za delší dobu věnovanou studiu se toho víc naučit, nebo se danou věc naučit lépe, do hloubky), když teda požadavky se snižují a tak. Otázka je, jestli se v rámci toho vzdělávání dokážeme naučit to co je potřeba pro praxi, získat rozhled a přehled. Jenže když jde dneska někdo do první třídy v déle než sedmi letech, potom má 9 let ZŠ, potom 4 roky SŠ a potom ještě minimálně 3 ale třeba taky 4-5 let na bakaláře (první ročník si třeba "splete obor", pak vybere jinej a pak si prodlouží o rok), tak mi přijde že v 26 být jako "čerstvý absolvent" bez praxe (pokud si ji nesnažil získat v průběhu studia samozřejmě) není taková výhra. Pak se teprve lidi hledaj, ovšem do 30 chtějí udělat kariéru jako hrom. Mě to přijde tak jako zvláštně načasovaný, že vlastně nejméně třetinu (někdy až polovinu) života by měl člověk strávit přípravou, tj. vzděláváním se, aby mohl tu druhou půlku života teprv něco dělat. Chápu a podporuju koncept celoživotního vzdělávání ve smyslu udržování přehledu a aktualizace informací z oboru, ale to co popisuju je, že aby člověk něčím byl, musí víc jak třetinu života nejdřív! studovat. Je fakt že z hlediska celkového, kdy nezaměstnanost je vysoká nejen z důvodu krize, ale proto že práce pro všechny není a výhledově nebude, je "upíchnutí" mladých do vzdělávacího systému takovou měkkou nárazovou plochou, která zmírní ten náraz - lidi nehledají práci hned, nejdřív se musí školit. Ovšem natáhnutím pracovního života na práh 70ky se problém jen odsune kousek dál.

Tak právě nevím co mám za tím počtem vysokoškoláků vidět, možností je víc. Celospolečenský inteligenční vzestup by byl fajn, jestli se to povede. Ale nejsem si jistá.