Zrovna u nás podle mého ale často známky na střední často nevypovídají o skutečných studijních schopnostech pro konkrétní obor (a ani známky na základce o schopnosti studovat náročnější SŠ). Špatné známky můžou být stejně tak důsledkem strnulého způsobu výuky, který pořád hodně, hodně klade důraz na memorování bez uvědomování si příslušných souvislostí, na přesný postup místo kreativní a inovativní uvažování, neumí motivovat. Jungmann měl na základce podprůměrný prospěch, Einstein na střední málem propadal, a nejsou to extra výjimky, jsme pořád z velké části dědici téhož vzdělávacího systému.

Nepřu se o to, že náročnost přijímaček obecně klesla, s tím souhlasím, Achillovou patou našeho vysokoškolského vzdělávání je způsob financování "na hlavu", tudíž školy potřebují na provoz mít co nejvíc studentů. Jenomže ani dřív se často netestovaly skutečně studijní předpoklady, špatné známky ze SŠ často uchazeče o VŠ studium automaticky vyřazovaly, což ale znamenalo prostě zúžení hrdla: na VŠ potom studovali ti, co měli určité (ale klidně taky třeba nevelké) studijní předpoklady pro daný obor plus se povahově a mentálně vešli do sešněrovaných škatulek tehdejšího školství. A spousta lidí, kteří se potýkali ne se studijními předpoklady, ale prostě s nevhodným způsobem výuky na ZŠ a SŠ, na VŠ nemohlo.

A to ani nemluvím o tom, že VŠ studium bylo silně determinováno sociálním původem: v porovnání s podílem dělníků v populaci bylo na VŠ minimum dětí z dělnických rodin. Nakonec, taky na to nebyl extra tlak, protože jako dělník se dalo v životě vydělat často víc. Ale těžko to bylo tím, že by děti z dělnických rodin měly tak málo studijních předpokladů, ledaže bychom si mysleli, že dělníci, kteří se žení a vdávají mezi sebou - a dědí geny určující inteligenci - jsou přirozeně a dědičně hloupější skupinou obyvatel.