Jejdamane,
ještě něco: Samozřejmě že počítal s tím, že se budeme věnovat dětem, ale prostě se to bere jako kdybychom byli jedna osoba. Takže když jsme měli pracovní dobu cca stejnou, starali jsme se o domácnost tak nějak oba, když jsem šla na mateřskou, věnovala jsem se domácnosti hlavně já, protože jsem na to měla víc času. Když byl v práci od nevidím do nevidím, dělala jsem doma a s dětmi samozřejmě všechno já.
Jak to taky udělat jinak?
No a teď pracuju na částečný úvazek, protože někdo se o ty děti starat musí a měla bych o dost nižší plat než manžel, kdybych šla na plný a on si třeba pracovní dobu zkrátil (nehledě na to, že v téhle práci by mu to neumožnili).
Takže víceméně je to pořád tak nějak "vyrovnané", jestli se to tak dá vyjádřit. O děti postaráno je, jen to prostě je v mé "náplni práce".
Já si nestěžuju, že mě nikdo nevystřídá, natolik už jsou velké, že mám čas i pro sebe, spíš mě mrzí to, že děti nemají tátu k dispozici.

A proto píšu, že chtít to po něm nemůžu. Já to totiž nepotřebuju, aby se o ně postaral, abych já mohla dělat něco jiného.