Juldofuldo,
a jak jsi manžela přesvědčila, že ho děti potřebují?
Když jsme se na toto téma někdy bavili, tak on sám říká, že je dobrý, aby se tátové dětem věnovali a že si uvědomuje, že i on by mohl víc. Pak řekne, že by s nimi mohl třeba to a to a že se na to těší a že by rád,.. No a nakonec to vyšumí tak nějak doztracena, protože jeden den přijde z práce později (což se fakt nic nestihne), druhý den jánevímco, třetí den je unavený, no a už je zase všechno ve starých kolejích. Protože prostě nemá energii a chuť. O víkendech se jim věnuje víc než dřív, takže vlastně něco pro to udělal a tím je to vyřízené.
Vnitřně mu to prostě jaksi nechybí, aby byl s dětmi aktivně víc.
A když mu to nějak naznačím, že si s ním třeba něco chtějí zahrát, tak je vidět, že má černé svědomí, je mu nepříjemné, že ho vlastně kritizuju a navíc si pozvdechne, že vlastně musí jít dělat něco, do čeho se mu nechce (nějaká nudná hra).
A já teda nepotřebuju, aby si s nima hrál něco z "musu" a těšil se, až to bude mít za sebou. To si tu hru radši s klukama zahraju sama.