Až po gymplu mi kamarád matematik ukázal Vopěnkovy Rozpravy s geometrií, díky čemuž jsem přišel na to, že svět kolem nás je svým způsobem matematika; svým způsobem, podobně jako je svým způsobem kultura a z jiného úhlu zase ... (dosaďte si).

Slovní úlohy, uff. Často bohužel něco jako našprtání se pádů od prvního do posledního a jejich odříkání, aniž by pak člověk přitom uměl s příslušným pádem vůbec vyžblebtnout jednoduchou větu. A to je tím, že se sestaví teoretický příklad, kterému se jakoby dá praktický ohoz: bohužel spíš tak v podobě fíkového listu. Nic proti procvičování standardních příkladů, ve výuce jazykům je také jednou z dobrých metod (vedle jiných) soustavné opakování určitých vět a formulací s mírnými obměnami, aby takříkaje přešly do krve. Ale pak prosím klidně bez toho fíkového listu, nač? Pokud příklady, které mají ozřejmit použití v praxi, pak vycházet z opravdu reálné praktické situace a chtít ji vyřešit; navíc bych pak v takovém případě dopřál i nějakou volnost v řešení, podstatný je výsledek, k němuž se dospělo logickým a správným postupem, ne striktní dodržení konkrétního postupu.