Mělo by být rozhodující, jestli zaměstnanec pracuje a v jaké kvalitě odvádí práci. S internetem se to myslím dost přehání. Taky může chodit na kouřovou pauzu, soukromě si telefonovat (z vlastního mobilu) a i jinak se poflakovat (neřeknu rovnou, že klidně může v pracovní době i souložit, což nám dělali zaměstnanci na nočních směnách, kdy chodili souložit na střechu fabriky nebo do sprch). A reference jsou fakt jako z minulého století. Když jsem svého času pracovala jako personalista, taky jsme psali reference, třeba na soud při rozvodu, ale vždycky se psaly tak, aby neurazily. Prakticky nikdo nikdy nenapsal, že dotyčný je flákač a chodí do práce, kdy se mu zachce, ale napsalo se to tak nějak zaobaleně. Od toho je přece zkušební doba nebo pracovní smlouva na dobu určitou. Reference bych brala možná tehdy, kdyby se jednalo o post ředitele, profesora vysoké školy a tak. U sekretářky nebo podobného postu bych je ani nežádala.