Kanadský žertík se tomu říká, pokud si to dělá víc lidí navzájem, nebo třeba pokoje, družstva navzájem. Tohle, pokud je to fakt zaměřené na jednoho, je podle mne šikana. Šikana může mít podobu lehčí i těžší, ale zlehčovat se nedá, protože jde jen zčásti o závažnost následků a do značné míry o samotný princip: všichni na jednoho.

Promluvil bych si v první řadě s vlastním dítětem a hlavně bych spojitostí s tímhle tématem vedl v patrnosti dál a průběžně na ně upozorňoval, zkusil bych se možná spojit s Patrikovým otcem, abych zjistil, co ví on a jak se na to dívá. Představit i to, že se třeba snaží syna otužit a nutí ho chodit do oddílu, aniž to on sám chce... A zkusil bych se vyptat trenéra, jak tyhle věci vidí on, osobně bych byl opatrný v zapojování vlastních dětí do oddílů (škol atd.), kde se nad šikanou mává rukou, a pokud, přeju si nejen, aby nebyly terčem šikany, ale aby samy nešikanovaly a pokud možno se proti šikaně stavěly.

Někteří začnou být "divní" až v důsledku šikany, ono ke změně chování to obvykle vede a to docela snadno i k takovému, které dělá "divný" dojem. Ale podstatné je, že aby se někdo stal terčem šikany, vůbec se nemusí odlišovat, ono úplně stačí i osobní neshody s někým, kdo má charisma a je schopný zformovat širší šikanující skupinu. Šikanovaný je pak "divný" prostě proto, že není s nám, není jeden z nás, divný se může zdát libovolný rys, kterým se vyznačují i šikanující.