Před mnoha lety bylo klukovi 3 roky. Známá scéna: Šli jsme od lékaře na autobus kolem hračkářství. Spolu koukáme do výlohy a kluk jestli bych mu nekoupila......a já na to, že ne a že když bude hodný, přinese to ježíšek. A říkám pojď ať nám neujede autobus. A on se začal vztekat a vztekat ..asi si dovedete představit, řev, atd. Ještě jednou jsem zhurta vyslovila : nekoupím a pojď. Když nic nebylo...šla jsem sama za roh a počkala (pomalu jsem šla) a když jsem se dlouho neobjevovala, sám šel za mnou. Prostě jsem mu nevěnovala pozornost. Přišel sám s popotahováním a dal mi ruku. Toť moje zkušenost. Víckrát to nezkoušel