Mě zas mrzelo. že nikdo nebyl z rodiny na mém maturitním plesu. Táta nechtěl, máma, že prý sama nepůjde a nemá nic vhodného na sebe, sestra s ní odmítla jít, protože by si musela na sebe komplet až po boty něco koupit-kalhotový typ až dodnes. Babička byla už moc stará, brácha na vojně, kluka jsem v té době neměla. takže nakonec tam byla moje sestřenka s klukem a 3 dobré kamarádky ze základní školy. První tanec po přípitku se mnou odtancoval můj třídní, abych tam nestála jako jediná sama. Brácha a ségra chodili na učňák a žádný ples neměli, takže proč by se někdo namáhal chodit na ten můj. Dodnes mě to mrzí, že tam nikdo nebyl. Ale zas tolik ne, vadilo mi víc jiných věcí v životě.