Dnes, po poledni tchýňku, protože se rozhodla, že odcestuje do USA k dceři a zemře tam, pohřbí ji hozením rybám... hodinu jsem poslouchala její idealistické řeči, jak se jí bude krásně žít v zemi, kterou nezná, se zetěm, kterého nikdy nepřijala, protože je starý a má spoustu nemanželských dětí... u nás odmítá operaci kyčle, naříká, že téměř nic nezvládá a tam se těší jak bude každý den vařit...
Když jsem jí řekla, že naše holky budou asi zoufalé, že ji už nikdy neuvidí a i nám se bude stýskat, tak ne, protože naše holky s ní často nechtějí vůbec mluvit a už ji nepotřebují (pěkná blbost)...
Pak jsem se zbavila frustrace z těchto řečí tím, že jsem se vrhla na mytí všech oken, vysávání, vytírání a celkový úklid domácnosti, a to jsem měla stokrát chuť přerazit obě dcerky, protože místo uklízení si hrály a defakto až teď vše dodělaly, a to jen proto, aby stihly ostružinový pohár
Teď sedím u TV a relaxuji