Anett, taky tak. Jsem nucená brzy vstávat kvůli dětem, dělám taxikáře, protože tady nejsou spoje, v 6:10 vezu syna na bus, aby stíhal školu (SŠ) na osmou. Na základce to nebylo o moc lepší, místní základka, dojezd 10 km, začíná v 7:40 .
Je to opruz neskutečný, syn spí v buse cestou tam i cestou domů a prospí určitě i část vyučování a já jsem dopoledne nepoužitelná, někdy to jdu ještě po ránu zalomit, protože u nás se žije večerní život, návštěvy do noci - manžel dělá do muziky. Mám jediný štěstí, že nemusím někde sedět nebo stát osm hodin, byla bych absolutně nevýkonná.
Když jsem chodila do školy, první tři hodiny jsem nebyla schopna vnímat, večer jsem nemohla usnout, i když jsem chtěla.

Ad fabriky od šesti - to je taky jen zvyk, nic jinýho. Lékaři a sestry od brzkých hodin to samý. Chápu, že to někomu může vyhovovat, někdo tím ale trpí celý život a nezvykne si. Kdo to tak nemá nastavený, nepochopí.