"Uplne nejhorsi by bylo, kdybys ji rekla, ze ji poslouchat nechces."

No a co kdyby to bylo, že nemůžeš?

I kamarádi mají nějaké svoje fyzické limity, já když se potřebuju vykecat (nijak často) manželovi, který je i můj nejlepší kamarád, tak mě vyslechne, ale když se začínám cyklit a opakovat, tak mi to na rovinu řekne a i to, že už není schopen mě vnímat. To nepovažuju za žádnou zradu, protože to není tak, že by nechtěl, ale že už prostě nemůže.

Normální člověk by si to mohl uvědomit, i když je momentálně v těžký krizi, tím spíš, když to ta kamarádka bude "dávkovat", jak už tady někdo moudře řekl - že sice nebude poskytovat to rameno k vyplakání vždycky tak, aby to na 100% uspokojilo, ale zato to bude moct dělat mnohem déle, než když se tím vyčerpá a přestane to dělat úplně.