Tak dlouho, dokud ti to, jak sama píšeš, nesahá do něčeho velmi důležitě tvého.

Myslím, že jsem velmi dobrá kamarádka i přítelkyně, ale také jsem musela se nějak vzepřít, obrnit, přesně,

ono - když externě trochu řešení vidíš - jako třeba "už se laskavě trochu seber, lepší to nebude, on se nezmění"... a trvá to rok, dva, tři... v případě jedné kamarádky i 5 let, tak dokud to nezasahuje do tvého, netrápí tě to po nocích, bereš to jako cizí starost, tak se dá, ve chvíli, kdy máš svých starostí hodně, nebo tě to zasahuje, začneš to prožívat s nimi, - utéct.

Jedno, zda jsi kamarádka, přítelkyně nebo ne, to už překročilo meze toho, co můžeš dávat.

Já jsem v tomhle prostě až že jdu za své meze. Důvody nechápu, nějaké nastavení a VŽDYCKY.. jsem dostala po ústech, poskytuji nevyžádanou pomoc a docela jsem za to zaplatila, aby mi to okolí třeba i vynadalo... spasitelský komplexy nebo co?.. špatně.

Ale fakt je, že poslouchat x let, že někdo někomu ubližuje a ten, komu je ubližováno nepřijme radu, pomoc (jinde ne ode mne, existují organizace), a pak jde o banality...
anebo nejde.. ale na to jsou ti odborníci,

je prostě vyčerpávající. Pro mne ano, takže se bráním. Třeba i slovy "nezlob se, kontakty jsem ti našla - (i zde na diskuzi jich pár padlo, takže jsem využila)..a víc prostě nemůžu". Docela tečka.