Já jsem se nejdřív snažila řešit, pak "zahánět zvířátko" (vymysleli jsme, že když se dítě vzteká, tak ho kouslo vzteklé zvířátko a je potřeba ho zahnat - někdy to pomohlo, dítě mělo pocit, že nad tím má nějakou kontrolu). Když nezabralo ani to, ignorovala jsem, odváděla nebo odcházela. Až se vyřvali, přišli a pak jsem se chovala, jako by se nic nestalo. Zásadně jsem nevyčítala, ale ani přehnaně nechlácholila, hysterii nesnáším.
Párkrát mi, pravda, taky ruply nervy, to zas ne že ne.