Ráchel,
tohle jsem zažila já na střední. Profesorka češtiny mne po jednom vcelku nevinném žertíku v prváku nesnášela tak, že mi dávala čtyřku, ne proto, že bych něco neuměla, ale zkrátka proto, že mohla, bylo to její vyjádření averze vůči mé osobě. Pak byla dlouhodobě v nemocnici, dostali jsme jiného profesora a já měla z češtiny samé jedničky.
Ovšem otázka zní - co je na tom? Komu to nějak ubližuje? Je to "nespravedlivý"? Asi, ale svět není spravedlivej. Je to důležitý? A pro koho? Dítě snad není blbé, aby samo nevědělo, co umí a co neumí. Mně to vůbec nijak netrápilo, měla jsem z toho srandu. Nevím, jaký rozumný důvod bych našla pro to, abych to měla brát vážně nebo se nad tím nějak pozastavovat. Na známky se tě v životě nikdy nikdo ptát nebude.