Nevím - moje děti záchvaty vzteku nemívaly a možná že i občas jo, ale bylo to vždy něčím způsobené, co když se odstranilo, tak se děti zklidnily. Jeden syn zuřil, když viděl, že mu nerozumíme - naučili jsme ho takové komunikaci a dali k vyjádření potřebný čas, tudíž odpadl důvod rozčilování. To samý vzteky z únavy - stačilo pochovat a dát půlhodinku na prospání a byl klid.
Jak manžel reagoval? Stejně jako já - zná je a tak buď pochopil důvod vzteku a nebo se mě zeptal, vyřešilo se to a byl klid.
Umím si představit, že vztekající dítě, které zjistí, že je ignorováno, ale ono chce cosi říci a nejde mu, se rozzuří z bezmocnosti na nejvyšší míru. neznám vztekání tzv. jen tak, pro nic za nic, dle mýho důvod je vždy, jen dospělí ten důvod nechápou.