Ten akutní stres opravdu odbouráš buď pravidelným příjmem (jakž takž garantovaným) a finanční rezervou. Já se snažím mít rezervu na účtu min. na 3 měsíce fixních nákladů (mzdy, nájmy, služby, odvody). Teprve co je tam navíc, tak si vyplácím jako mzdu sama pro sebe. Tím jsem v pohodě. Teď ke konci roku už začnu budovat rezervu na budoucí splatnost sociálního, zdravotního a daní.

Jinak je fakt zlatý jednoduchý účetnictví - tj. opravdu mít přehled o příjmech a výdajích. Pokud nemáš velké příjmy, musíš holt srazit výdaje na minimum.

Já sice mám i hypotéku i leasing, ale už jen na pár let a vcelku vím, že obě věci dokážu splatit, pokud teda neupadnu do kómatu, neotěhotním atd.

Pak už mi bude jedno, že příp. budu vydělávat míň, než teď - budu mít splacený auto, zrekonstruovaný barák atd. a ty běžné výdaje jsem schopná srazit na minimum.

Taky mám muže, který je sice taky OSVČ, ale ve vlastní firmě, takže je jakás takás naděj, že kdyby se jednomu z nás nedařilo, druhý to "zachrání".

Čili, už nějakou dobu nejsem ve stresu. Obavu mám spíš takovou tichou - dlouhodobou - jako co bude za (třeba) 10, 20 let...

Mám taky stanovený "minimální" měsíční obrat, kterého musím dosáhnout. Pokud už např. 15. v měsíci mám "splněno", tak jsem v klídku. Pokud by to nefungovalo, že třeba 2 měsíce za sebou bych nesplnila "normu", tak mám v hlavě připravený určitý expanzní program, který by (doufám) obrat zvýšil.

Ale je fakt, že ten první rok samostatného podnikání, to byl stres fakt velký. Ale na druhou stranu, proti dnešku, jsem měla náklady desetinové, neměla jsem dítě, takže mě stačila třeba i 500 na celý měsíc na jídlo, seděla jsem v práci 12 hodin denně atd. Časem se to srovnalo samo a teď je to fajn. Jen aby to vydrželo co možná nejdýl...