také si dovolím se připojit, protože vnitřního klidu jsem dosáhla.. a pak pozbyla ve chvíli, kdy v době hojné, kdy jsme fungovali a vydělávali oba, nastala hypotéka a pak se stalo, že krom ztráty jednoho příjmu přišly hubené roky i v tom podnikání.

Takže nadvakrát. Poprvé na počátku úplném, podruhé, když došlo ke ztrátě příjmů (či jejich velkému snížení) u muže, a pak ke snížení u mne.

Osobně jsem si zvykla i klienty s malou zakázkou tak nějak hýčkat a chovat se k nim, jakoby byli jediní nejlepší na světě, ale fakt je, že jsem OSVČ tak dlouho, že si leckde vymezím meze -
to znamená, že ano, "ten Váš čurbes uvedu do pořádku, ale vyžaduji kus poslušnosti, jinak si to podepište sám".

Fakt je, že to je 20 let OSVČ praxe... rok je prostě málo.

Dále jsem si na spoustu věcí zvykla (to neznamená, že spím klidně),obrnila se, ale - podle toho, co psali ostatní, podařilo se vytvořit nějaké rezervy.. Rozhodně ne dostatečné, kdyby mne opustila celá klientela, nebo kdybych nějak fatálně onemocněla.

Prostě dole versus nahoře.. střídáno... zvykla jsem si, rezignace? možná..., ale ti klienti s malými zakázkami rostou, často přivedou další s velkou zakázkou.

Já se nechci nijak vytahovat, ale aktuálně jsem byla nucena přijmout spolupracovnici, protože ti malí klienti postupně rostou, či to říkají ostatním prostě doporučí a bylo mi líto odmítat zakázky a posílat je jinam. ALE ZNOVU... FAKT 20 let, po roce bych brala všechno, co se namane, v situaci, v jaké jsme byli bych se i přeskočila. Vybírat si můžu až když je z čeho.