Dědictví je, až když je co dědit, tzn. rodiče zemřou. Zatím ještě nezemřeli (ať dlouho žijí) a mohou si tedy dělat se svým majetkem, co oni uznají za vhodné. Třeba ho prodat a peníze prohrát v Las Vegas. Pokud uznali za vhodné ho dát jedné dceři, tak je její a nikoho jiného. Sestra se s rodiči nestýká, nestojí o ně a o peníze by stála? Jenže rodiče už nic nemají, nemůže od nich nic dostat. A není žádný právní důvod pro to, aby jí sestra z Austrálie něco dávala. A já bych jí nedala nic. Pokud manžel sestry z Australie bude do domu investovat zaslouží si, aby ty peníze nevyhodil z okna, ale měla z toho něco právě jeho rodina a může proto mít své požadavky a ne že ne. Můžeme se tady bavit o morálním právu, ale je morální, když se setra z Prahy se svými rodiči nestýká, v domě nevyrůstala a rodiče pro ni nic neznamenají? To je morální? K rozkolu mezi sestrami už došlo. Je to smutné, ale stává se. Nic bych jí nedala. Je teď ještě otázka, jestli vůbec do domu investovat a neprodat ho s tím, že si sestra z Australie koupí byt tam, kde by se rodičům líbilo a oni tam dožijí. Protože budou starší a bezmocnější a dům za čtyři miliony je jistě dost velký na to, že budou mít později problém s tím, aby ho mohli udržovat a platit všechny poplatky s tím spojené. To je na zvážení. Pokud by se tedy rodiče z domu vůbec chtěli hnout - možná že ne.