Ona krevní msta může mít pozitivní účinek, v tom smyslu, že tlumí konflikty a udržuje je na snesitelné, nižší úrovni než otevřená válka. Obvykle: kolem poloviny 19. století se ve východní Hercegovině původně omezená krevní msta mezi dvěma klany rozšířila díky klanovým spojenectvím a závazkům, až pdajně padlo několik stovek lidí, víc, než za tři zdejší protiturecká povstání dohromady (taková malá místní první světová).

Ale obvykle to jako tlumič konfliktů fungovalo a funguje. Ovšem za podmínek, kdy je jednotlivec silně podřízen kolektivu, a spolu s tím i důležité rozhodování přeneseno na několik málo osob (a spolu s tím také ženy kolektivně podřízeny mužům...). Vlastní kolektiv pak mnoha očima jednotlivce hlídá, aby neudělal něco, co by vyvolalo nežádoucí konflikt, případně ho v zájmu vyhnutí se konfliktu s jiným kolektivem potrestá. Tedy kolektivní kontrola a případná hrozba potrestání ze strany vlastní krve, to je to, co hlavně udržuje mechanismus krevní msty účinným.