Já chápu lidi, kteří si do toho projektujou vlastní děti, neodsuzuju je, poněvadž vím, že je to přirozená reakce. Jedna z možných přirozených reakcí. Ale myslím si, že je čas třeba na debaty o tom, jak konkrétně chránit svoje děti (ne tedy zprostředkovaně, věšením vrahů), chápu i to, že na pochopení je potřeba určitý čas, jako na pochopení většiny věcí. Nicméně pokud jsi tím myslela, že je potřeba ty, co si do případu promítají vlastní děti, pochopit a tudíž jim dát čas, aby to odeznělo, tak na to podle mne dost času není nikdy. Naopak, myslím si, že v takových případech, právě, dokud to neodeznělo, je vždycky potřeba usměrňovat debatu ke konkrétním jednotlivostem a tlumit emoce, které jdou v tomhle směru (tzn. plošné volání po tvrdých trestech) a snažit se, aby si lidi uvědomili, o co vlastně jde. Myslím, že správným vzorem je Norsko po Breivikově útoku, ne Bush a spol. po 11. září.