Dobře, ale žijeme v 3. tisíciletí, umíme číst, psát a telefonovat. Nevidím důvod ventilovat emoce, které samozřejmě nastanou, když někde zabijou dítě, primitivním způsobem.

Nevidím ani moc velký prostor k nějaké rádoby filosofické diskusi. Jsou věci jasné.

Já třeba nemám osobní problém s dozorováním svého devítiletého dítěte, ale v nastalé situaci mám třeba puzení iniciovat nějaké zajištění bezprizorních čtvrťáčků, kteří už nemůžou do družiny. Možná to někdo udělal, ale net se jeví spíš jako pavlač, kde se křičí"pověšte ho za koule do průvanu" rp. "pojďme si hezky popovídat o trestu smrti."

Nechápu.