Mám úžasné rodiče. Vyzvedává vcelku často děda - a je na telefon "na požádání", když nestíhám. Babička ještě částečně pracuje, tak není až tolik flexibilní. Ale u nás je to tak, že děti chodí (z vícero důvodů) už po obědě, a než přijdu z práce jsou u dědy a babičky - takže jsou tam skoro denně. Já stejně obvykle končím později než končí školka, tak by mi to stejně nevycházelo.

Tak aspoň se snažím pro ně v to poledne zajet a odvézt je k nim, zvlášť když už je dost hnusně. Přes léto chodili raději s dědou procházkou, cestou obešli hřiště a tak.
A i s ohledem na tuto naši situaci jsem vybrala školku nejbližší prarodičům, od nás je to naopak přes celé město.

Ale naše rodina žije v takové dost těsné vazbě, u prarodičů bývají často i další vnoučata, mají tam někdy vlastně takovou malou školku.

Jsem moc šťastná že mají prarodiče o vnoučata takový zájem, rádi s nimi tráví čas a naopak děti mají rády je. Nikdy by mne nenapadlo na to žárlit.