Liško, pocity se mnou zmítají strašné. Pravda je, že nejsem matkou holčičky, ale byli jiní zmetci, a jsem mámou synů.
Představovat si nemůžu a nechci a nechci to zažít.

Přeju všem těmto lidem hrozný osud, tomu se neubráním a prostě to tak cítím, nevím jaká mučení. Ano, přeju jim smrt. Přeju jim to nejhorší, co můžou zažít, i kdybych si opakovala x krát, že jsou nemocní, na to dost kašlu.

Jen nevím, co to je to nejhorší a zda mne to nějak uspokojí nebo by mi to nějak pomohlo.

Možná to, že bych se pomstila osobně. A možná bych toho byla schopná.

A taky nejsem pro trest smrti. Co jim to udělá? Strach? Čekání na bolest?

Ale vadí mi fešácký kriminál, o tom žádná. Zde jsem pro nařízenou léčbu a VELMI, VELMI, VELMI tvrdý pracovní režim. A izolaci do konce života bez možnosti propuštění.