Pokud jsou peníze společné v tom smyslu, že všechny patří jak A, tak i B, krádež to dle mého není. Protože pokud A přijdou peníze, může je použít pro svoji potřebu, aniž by je kradl, jelikož jsou jeho (stejně jako B).

Pokud jsou peníze společné pouze v tom smyslu, že sice přišly na jeden účet, ale ve skutečnosti patří polovina A a polovina B (jak jsi uváděl příklad s losem, který jinak nezávislý pár koupil napůl), tak A ukradl tu polovinu, co patří B.

Posouzení, zda v případě skutečně společných peněz (patří jak A, tak B, patrně tedy manželé nebo pár takto dohodnutý) jde o porušení důvěry nebo dohody záleží na tom, jaká je ta dohoda. Pokud je domluveno nebo zvykově zavedeno, že každý jeden používá společné peníze dle svého uvážení bez předchozí konzultace s druhým, tak je vše v pořádku.

Pokud je dohoda, že každé užití peněz musí být konzultováno, je to porušení dohody.

Obvyklé je, že menší částky se nekozultují, větší ano, a pak může dojít k nedorozumění ohledně toho, co je již "větší".

Dále pokud A užije větší částku pro svoji potřebu bez konzultace při vědomí toho, že konzultovat má, je to podraz, porušení důvěry. Krádež dle mého ale určitě ne.