Děkuju za reakci, neděle a rodinná pospolitost je každopádně zajímavé téma a je dobré o něm debatovat. Vezmu to nějak popořádku: souvislosti jsem nehledal, protože z úvodního příspěvku nevyplývají. Tvůj i Lelin (doufám, že jsem z té trojice jmen trefil maminku) přístup k životu mi je sympatický a blízký, ale nedá se do něho nutit. Dá se jen radit, a ohánět se tradicí nedělního klidu mně osobně přijde nepřijde jako radění, to už je takové nabádání, zdvižený prst.

Přijde mi, že neděle je pro vás důležitá, ale že spojujete víc témat dohromady: módu kroužkování, nedělní klid, rodinnou pospolitost, a aktivní věnování se dětem ze strany rodičů. Jenže nedělní klid nemusí znamenat rodinnou pospolitost, kroužkování nemusí vylučovat, že se rodič dětem sám věnuje, nedá se to brát jako všechno, nebo nic. Navíc ty rozvíjíš bohatou konkrétní představu, doplňuješ to představou o cvičitelce, ale všechno jsou to jen spekulace, plod tvojí mysli. Proto mi byla sympatická i Deletina reakce - představy jsou osobní, proti každé představě se dá postavit jiná, vraťme se na zem.

Co se týče kroužků, osobně rozhodně nejsem příznivcem zavilého kroužkování, ani si nemyslím, že by kroužky nějak zásadně rozvíjely. Všechny kroužky ale nejsou stejné, pro malé dítě je zrovna pohybový kroužek, myslím, celkem vhodný, navíc tyhle kroužky znamenají být ve společnosti jiných dětí, jiných rodin. Žít někde trochu jinde nebo jindy, trochu stranou od nás nebo před čtyřiceti lety u nás, tříapůlleté dítě by o neděli bylo dost možná taky v kroužku - v kroužku jiných dětí. Rodinná pospolitost je dobrá věc, ale nakonec jen úzká rodina (rodiče a děti) přirozené prostředí není, je to trochu jako člověk bez nohou.

Teď k té neděli. Že by neděle byla zavedena jako ochrana před workoholismem, to bych neřekl. Že druhotně jako ochrana před ním sloužit v dnešní době může, to ano, nevím ale, jestli je dotyčný tatínek workoholik. Neděle má původ v židovské sobotě, na její původ se názory různí a je to jen hádání, každopádně workoholismus byl mezi tehdejšími pastevci asi hodně okrajový problém, stačí si přečíst libovolný cestopis, popisující denní režim pastevců (což byl i Mojžíšův lid), zvláště mužů - jsou to hodiny popocházení, posedávání a polehávání. Jisté je jen to, že nevíme, proč byla zavedena. Dost možná z rituálních důvodů, aby se věřící v myšlenkách obrátili k Bohu - takto to převzali raní křesťané. Jsou i jiné názory. Takový, který by vycházel z potřeby rodinné pospolitosti, osobně neznám, možná taky existuje.

V každém případě měla neděle posvátný význam a ten ztratila. Pro mne osobně je den započatý řekněme mší, na který navazuje omezení běžných činnosti s cílem věnovat se jiným než všedním myšlenkám - a rodinný výlet, když je hezky, nebo hraní společenských her, když prší, něco diametrálně odlišného. Navíc máme oproti generacím minulých tisíciletí dva dny volna. Znamená to, že se nesmí brát nadarmo oba dva, čas obou je posvátný?

Pokud je třeba pro Lelu víkend svatý, rodinný a vzácný, může to dávat jako příklad k zamyšlení, může nadhodit, že bychom se tradic neměli jen tak vzdávat, ale pokud to uvádí tím, že žijeme v určité společnosti, už mi to zkrátka nezní jako námět nebo rada, ale jako tichý pokyn, aby se někdo jiný přizpůsobil. A to mně, mému vidění světa.