Chtěla jsem se zeptat (jen tak pro porovnání ), jakým způsobem se s partnery domlouváte o změnách v bytě, když si jeden z Vás myslí, že by k nějakým mělo dojít a zároveň nejde o akutní situaci (tj. ne rozbitá pračka nebo sporák a ne zařizování nové domácnosti)a zároveň to něco stojí (tj. nejde jen o přesouvání nábytku). Já si totiž musím každou změnu tak pracně "vybojovat" (včetně zapojování různých taktik a diplomatických postupů), že už mě to přestává bavit.
Manželovi by např. v obýváku (který je zároveň jídelnou) stačil stůl, židle, sedačka, stolek k ní a stolek pod TV. Každou poličku a knihovnu (v podstatě všechny úložné prostory v bytě) jsem si tvrdě "vydřela", všechno je "navíc" a "razí to tu" (jako že se to nehodí) ... Když už náhodou souhlasí s tím, že "by to něco chtělo", tak se mu nelíbí nic, co najdu/vymyslím já, sám ovšem nehledá nic ... Minimální dohoda pro pořízení čehokoliv u nás je rok (a to ne, že bychom na to museli šetřit)...