Násep se vyznačuje mluvnickou zvláštností ― dokonce vzácností: v běžných „technických“ významech je rodu mužského neživotného (podle vzoru „hrad“), ale v nářečích se můžeme setkat také s náspou nebo náspí (podle vzoru „žena“, resp. „růže“), popř. s náspím (podle „stavení“); pomnožné jsou podoby náspa, náspě; mužského rodu je rovněž nářeční násp. Obvykle jde o upravený, zpravidla vyvýšený chodník podle dveřní stěny venkovského obytného stavení, zápraží: Až je jizba, síň a násep jako z „brčálu“ vydrhnuté, náčiní každé na své místo se staví.

http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=8107