Tak to naši, vycvičení z ruské okupace, jezdili jak fretky od chvíle, kdy nás máma vyvedla z demonstrace - lidi se rozestoupili a do postranních ulic hnali mámy s dětma a kočárkama, protože už se vědělo, že pak už bychom neutekli - taky byli ještě cvičení...
A doma hned telefony všem, kdo na demonstraci nebyli, aby si pustili Svobodnou Evropu nebo Hlas Ameriky...
Hned v pondělí jsme ve škole s kamarádkou posbíraly SSM knížky, co nám bez ptaní nacpali pár měsíců před tím, založily jsme stávkový výbor... Profesoři do toho šli ve většině případů s námi, jen ředitelka - sice ve straně, ale kupodivu férová, nás varovala, že ještě není nic jisté a může z toho být průser jak vrata.
A pak začal kolotoč - všeho jsem se s našima účastnila... až jsem se nervově sesypala - tedy s tou horečkou, protože mě nesmírně ovlivnilo sugestivní vyprávění o Pražském jaru a stálá hrozba další "přátelské pomoci" a zároveň ta strašná euforie... No děsný a krásný.

A žádní korytáři nesahají těm svinským rudým hajzlům z dob před 89 ani po kotníky - to ať si rozeberou třeba Karlštejn, ale ta doba se vrátit nesmí. Nehodlám odskákat s celou rodinou demenci lidí, kteří nejsou s to se poučit z historie...