Ereni, jsem zvědavá, co ti kdo poradí nebo na podobné příběhy.

Citově vydírající milenky (zvlášť sebevraždou) jsou pořádně hustý a jsou častým jevem.
Zajímalo by mě, zda aspoň chlapovi docvakne, čemu unikl...
Anebo zda se nakonec nechá citovými výlevy udolat.

Chápu chlapa, že cítí za milenku určitou zodpovědnost, asi by se mu špatně žilo, kdyby si něco udělala, ty výčitky svědomí pak musí být dost děsné.
Ale takhle to může trvat roky.
Určitě bych trvala na tom, že sice chápu její rozpoložení, ale to samé cítím i já a děti...a že je nutné, aby se rozhodl, kam bude dávat svou pozornost a péči...protože na dvou židlích se sedět nedá.
Azyl v našem bytě bych nestrpěla vůbec.

Ona totiž ta jeho pozornost a péče je pro ni jakýsi příslib do budoucna, že to ještě neskončilo, že by to ještě šlo...určitá (byť třeba planá) útěcha a naděje.
Pokud ji nechce, je třeba to říct jasně...a i se podle toho chovat .