... no jsem podváděná,
podvádějící,
ještě jsem odvedla otce od rodiny (s dospělými dětmi, ale přesto)
on mne rozvedl... dle místních měřítek.

Prostě jsme se potkali, zamilovali a ANO, TO SE NEDĚLÁ, natož se závazky, stalo se. Mýt hlavu si nebudu, to už je za námi.

Ale vím a řekl mi a jsem si jistá, že by neodešel ani od ženy, ani od dospělých a svébytných dětí, kdyby zafungovalo "zapomeneme na to". Tečka, střih, je to za námi, ustáli to.

Neustáli. Kdykoliv vznikl závan nesouhlasu, problém, třeba při nákupu, v tom těžkém období, tak prostě "no jo s ní by ti bylo líp". Nebo jinak podáno. Prostě dalších pár let jsem byla "na talíři" dnes a denně.

Já už to dnes nevyhodnotím, a myslím, že bych se sakra musela zakousnout do vlastního zadku (a zakousla jsem se, ani mé manželství nebylo nic příjemného - ale má chyba, špatný výběr), ale dneska už vím, jakou váhu mají velké děti, natož malé...

Mně připadá v téhle situaci podstatné ukázat tomu druhému, co je pro něho důležitý - právě třeba ty děti, klid a pohodu - vůči těm hysterickým reakcím vedle. Ale sama v sobě si prober, jestli ho ještě chceš a napořád, pokud v presu reaguje takhle a rozhodujícím je, že ty to dáváš a nesebevraždíš se.

Protože pokud to je takhle, tak tomu dávám pár měsíců, kdy ho přejde zachraňování. Tebe to vytočí, vzdáš to, on to zkusí a přijde.. s tím, "že se mu stýská po dětech a zda by to nešlo nějak"


Doufám, že tě nezraní natolik, abys už lepit nechtěla.