Jo a taky nestát frontu v Tuzexu na džíny, jet kam chci a s kolika penězi v kapse chci a ne pašovat valuty v housce. Poslouchat koho chci, koupit si desku the Wall jen tak na krámě, nečučet celý listopad na přiblblé sovětské filmy. Nečíst všude hesla se Sovětským svazem na věčné časy. A nečíst, neposlouchat a neučit se vědomé nepravdy.
Zaplatili jsme za to celkem vysokou cenu. Ne všichni, ale ti, co neměli příbuzné v emigraci, nárok na restituci, nemají ostré lokty a nemají pajšl na sviňárny.
Místo na hesla o Sovětském svazu čučíme na přiblblé billboardy s přiblblou reklamou. (Zajímavé je, že na trase Rozvadov - Ženeva jsem neviděla ani jeden, kdežto na trase Praha - Loket jich je snad milion). Místo kádrováků máme ejč ár managery, které baží po mladém a dynamickém kolektivu. Člověk kolem padesátky pro ně není nic. Asi jako pro bolševiky ten, kdo měl strejdu v USA. Tohle jsem v tom devětaosmdesátém fakt nechtěla. Já mám pořád stejnou cenu, ať je mi dvacet anebo padesát. Jsem pořád člověk a ne otrok. Ostatně novodobým otrokářstvím jsme za tu svobodu zaplatili taky - stačí dohledat nedávnou diskuzi o tom, jak to chodí v super-hypermarketech.
Komunistický režim s jeho totalitou fakt nechci. Ale taky nechci totalitu lumpů, šmejdů, exekutorů a všehoschopných hajzlíků.